Nový symbol ženské emancipace

عربي Español 
Portugês فارسى
Kiswahili Deutsch
Bahasa Indonesia Français
Italiano English
Svenska Nederlands
中文 Türkçe
Also available in: Hindi, & Urdu (By E-mail)

Autorka: Sara Bokker

Jsem američanka a narodila jsem se v prosperující části Ameriky. Když jsem vyrůstala, tak jsem podobně jako mé kamarádky, toužila po úžasném životě ve velkoměstě. Po čase jsem se přestěhovala na Floridu and pak na Jižní pláž u Miami, která je jako stvořená pro ty, kteří si chtějí užívat života plnými doušky. Chovala jsem se jako každá jiná dívka na Západě. Velkou pozornost jsem věnovala svému vzhledu a nic mi nemohlo zvednout sebevědomí víc než zájem, který jsem takto vyvolávala. Cvičila jsem často a hodně, dokonce jsem se stala osobní trenérkou. Koupila jsem si nádherný dům na pobřeží, s radostí a pravidelně jsem chodila na pláž v bikinách a vůbec jsem měla pocit, že žiji „stylově a na úrovni“.

Léta utíkala a já jsem si začala uvědomovat, že čím více jsem se snažila být jako žena atraktivní a tím naplnit své osobní štěstí, tím méně spokojená a šťastná jsem byla. Stala jsem se otrokem módních trendů a otrokem sebe sama ve své posedlosti po dokonalém vzhledu.

Rozdíl mezi způsobem, jakým jsem žila a životní spokojeností narůstal a já jsem si svůj neklid léčila alkoholem a večírky, někdy meditacemi a zajímala jsem se také o alternativní náboženství. Ale bylo to zbytečné. Nakonec jsem zjistila, že tohle všechno pouze dokázalo utlumit mou bolest, ale neposkytovalo efektivní řešení mého problému.

A pak přišlo 11. září 2001. Všeobecné kritizování Islámu, islámských hodnot a kultury, které se ozývalo ze všech stran a také neblaze proslulé vyhlášení „nové kampaně“ způsobily, že jsem začala registrovat a sledovat, co to vlastně Islám je. Až do té doby jsem s Islámem spojovala pouze ženy v hábitech, ušlápnuté a týrané svými manžely, harémy a terorismus.

Jako feministická bojovnice za svobodu a aktivistka propagující lepší svět pro všechny, jsem se setkala s jinou aktivistkou, která už byla v procesu zajišťování několika reforem a změn za spravedlnost pro všechny bez rozdílu. Začala jsem se účastnit rozjetých kampaní mé nové kolegyně, mezi které patřila i volební reforma, občanská práva a další. Jenže teď můj nový aktivismus nabral zcela jiných rozměrů.

Místo toho, abych podporovala spravedlnost pouze pro pár vybraných skupin, jsem zjistila, že ideály, jako je spravedlnost, svoboda a respekt, jsou stejné pro všechny na celém světě a že mé osobní hodnoty a hodnoty ostatních si neodporují. Poprvé za celý svůj život jsem si uvědomila, co to vlastně znamená, že všichni lidé jsou stvořeni k rovnoprávnosti a hlavně jsem pochopila, že k tomu, aby člověk mohl vidět svět jako jeden celek a vnímat jeho soulad, je zapotřebí víry.

Jednoho dne se mi dostala do ruky kopie Svatého Koránu ­ knihy, která je v západním světě zcela běžně portrétována negativně.
Zpočátku mě hlavně zaujal styl a pojetí, jakým je Korán napsán. Později jsem pak byla unesena způsobem, jakým je v něm pojednáváno o životě, stvoření, existenci a vztahu mezi Svořitelem a jeho stvořením. Korán hluboce oslovil mé srdce i duši a nepotřebovala jsem k jeho pochopení žádného tlumočníka ani duchovního.
A nakonec přišla má chvilka pravdy: má nová role aktivistky, která mě osobně tak naplňovala, byla vlastně počátkem nové epochy mého života: života Muslimky ve víře zvané Islám, s pokojem v srdci a poklidnou duší.

Koupila jsem si nádherné dlouhé šaty a šátek, jaké nosí muslimky a kráčela jsem stejnými ulicemi a kolem stejných domů, jako před pár dny v kraťasech, bikinách a v „elegantních“ krátkých kostýmcích. Přestože lidé, obličeje i obchody byly stejné jako vždy, sama v sobě jsem zaznamenala obrovskou změnu: takový klid v duši jsem ještě nepoznala a nikdy jsem se jako žena necítila tak dobře. Měla jsem pocit, jakoby ze mně spadly okovy a já byla konečně volná. Těšily mně pohledy lidí, překvapené a zvědavé, a jak vzdálené byly od pohledů „lovců na lovu“, které jsem dříve tak vyhledávala. Náhle jakoby všechna tíha z mých ramen spadla. Konečně jsem mohla překonat  nutkání trávit všechen svůj čas nakupováním, česáním a malováním a věčným cvičením. Konečně jsem byla svobodná.

Ve všem kolem sebe jsem nacházela Islám a proto mi byl čím dál tím dražší.

Se svým hidžábem  jsem byla spokojená, ale hodně mě zajímal nikáb , protože jsem potkávala stále více a více muslimek, které ho měly. Po svém konvertování k Islámu jsem se vdala, a tak jsem se ptala také svého manžela, co si myslí o nikábu on, jestli si ho mám nasadit anebo mám nosit jen hidžáb. Odpověděl mi prostě, že hidžáb je povinný ale nikáb ne. V té době se můj hidžáb skládal ze šátku, který mi zakrýval vlasy a dlouhých volných šatů, kterým se říká abája.

Uběhl další rok a půl a já jsem řekla manželovi, že bych chtěla nosit nikáb. Zdůvodnila jsem to tím, že by to Bohu, Stvořiteli, bylo milejší a tím, že bych byla zdrženlivější a cudnější a že by se tím zvýšil můj pocit klidu a míru. Manžel mé rozhodnutí podpořil a šli jsme spolu koupit isdál, volné černé šaty, které ženu zakryjí od hlavy až k patě a nikáb, který zakryje celou hlavu a obličej, kromě očí.

Brzy poté se ve zprávách začali objevovat politikové, duchovní z Vatikánu a zastánci lidských práv a svobod, poukazující na to, jak je nikáb i hidžáb utiskující a omezující, že brání ženám v jejich začlenění do společnosti, a nedávno jej dokonce jeden egyptský státní činitel označil jako „znamení úpadku“.
Přístup západních vládních mocností a pochybných organizací za lidská práva považuji za nehorázně pokrytecký. Na jedné straně „hájí“ práva žen, když některé vlády nastolí, co ženy mohou či nemohou nosit v té které zemi, a na druhé straně „nevidí“, když jsou ženám upírána jejich práva na vzdělání a práci jen proto, že se rozhodly uplatnit své právo mít či nemít hidžáb či nikáb. V dnešní době ženy, nosící hidžáb či nikáb, musí čelit mnoha omezením co se týká práce a vzdělávání a  ne jenom v totalitních režimech jako je v Tunisu, Maroku či Egyptě, ale také v demokratických zemích jako je Francie, Holandsko a Velká Británie.

I dnes jsem stále feministkou, ale muslimskou feministkou, která vyzývá muslimské ženy, aby nezapomínaly na svou povinnost podporovat svého manžela, aby byl dobrým muslimem. Aby vychovávaly své děti jako čestné a poctivé muslimy, kteří se znovu stanou světlem pro celé lidstvo.
Aby přikazovaly dobro, dobro celkově, a zakazovaly vše špatné. Aby mluvily pravdu a nebály se vystoupit proti lžím a špatnostem. Aby bojovaly za naše právo nosit nikáb i hidžáb a tímto se přiblížit k Bohu způsobem, kterým chceme. Také je velmi důležité vysvětlit ostatním ženám, které se nikdy blíže s hidžábem a nikábem nesetkaly, co pro nás tyto dvě věci znamenají a proč jsou nám tak drahé.

Většina žen, které znám a které nosí nikáb, jsou konvertky ze Západu. Některé z nich ani ještě nejsou vdané. Jiné nosí nikáb navzdory nepříjemnostem v rodině nebo v blízkém okolí. Jedna věc, kterou mají všichni lidé společnou, je svobodná volba každého člověka. A nikdo z nás se tohoto práva vzdát nehodlá.

Ženy na celém světě jsou ze všech médií bombardovány informacemi o tom, jak se mají minimalisticky oblékat a co nejvíce odhalovat. Jako bývalá nemuslimka podporuji právo žen na stejné bombardování z médií, ale tentokrát o hidžábu, o tom, jakou má moc, jaký klid a štěstí hidžáb dodává a jak hodně pomohl mě. Včera to byly bikiny, které byly symbolem mé svobody, ale ve skutečnosti mě akorát "osvobodily" od lidského respektu a ochromily mou duši.

Nic mě nemohlo uspokojit tak, jako když jsem zahodila své bikiny a s něma i celý "úžasný" západní styl života a začala žít v souladu se svým Stvořitelem; životem, který si mohu spokojeně užít jako čestná a úctyhodná žena. Toto je důvod, proč jsem se rozhodla nosit nikáb a proč své základní právo ho nosit, budu hájit až do smrti.

Dnes je to nikáb, který je symbolem ženské svobody, aby každá žena mohla objevit sebe samu, aby mohla přijít na to, proč byla stvořena a aby si mohla zvolit, jakým způsobem odpoví na volání svého Stvořitele.

Ženám, které podléhají ohyzdnému stereotypu oponujícímu islámské zdrženlivosti, kterou poskytuje hidžáb, chci říct jen tohle: Nemáte tušení, o co přicházíte.

A všem nemravným dobyvatelům se špatným osudem, pořádajícím „nájezdy“ na naši civilizaci, řeknu jen tohle: Pospěšte si‼

Sara Bokker je bývalá herečka a modelka. V současné době je aktivistkou a působí jako ředitelka  pro komunikaci v Pochodu za Spravedlnost (The March for Justice) a je spoluzakladatelkou Globální Sesterské Sítě (The Global Sister's Network), a is výrobce člen určitý bezectný “Shock and Awe Gallery.“  Se Sárou se můžete spojit zde:     srae@marchforjustice.com

Special thanks to Dar al-Tarjama